Co jsem si uvědomil při stěhování?

-

Moje práce má své hezké i stinné stránky. Povětšinou by se daly shrnout do následující věty: „Moje práce je krásná práce, protože pracuji s lidmi. Moje práce je hrozná práce, protože pracuji s lidmi.“ S mojí prací je však spojena ještě jedna věc, o které nedokážu říct, jestli je dobrá nebo špatná. Kvůli svojí práci se musím stěhovat. Je mi 27 let a za svůj život bydlím už na 6. místě, v posledních 5 letech jsem se musel kvůli práci stěhovat 3x. V průměru se od svého narození stěhuji každého 4,5 roku. Znám mnoho lidí, pro které by tato jediná informace byla nepřekonatelnou překážkou, kvůli které by moji práci odmítli.

Já sám, teď cca měsíc po posledním stěhování, bych vám asi řekl, že bych se do krabic zase nějakou dobu balit nechtěl. Ani nedokážu spočítat, kolikrát mi lidé v mém okolí během příprav posledního stěhování opakovali to otřepané úsloví: „To radši 2x vyhořet, než se stěhovat.“ Na druhou stranu, když se dívám zpět, stěhování nebylo vždycky tak hrozné. Díky stěhování jsem žil na několika zajímavých místech, poznal jsem díky němu krásná města, kam se rád vracím, a hlavně jsem potkal úžasné lidi, které bych jinak asi nepotkal. Velmi volně by se to možná dalo přirovnat k tomu, proč lidé rádi cestují - poznávají nové lidi, novou kulturu, rozšiřují si obzory. V určitém slova smyslu je asi pravdivé úsloví: „Jiný kraj, jiný mrav...“ Bydlel jsem už ve 4 krajích a myslím, že na tom něco bude.

Krom toho všeho, co popisuji výše, jsem se ve svém přemýšlení dostal k dalšímu zjištění. Stěhování mě nutí dělat to, co bychom jako lidé měli dělat asi mnohem častěji, než se nám líbí. Sednout si k hromadě svých věcí, vzpomínek, událostí - roztřídit je do krabic a udělat si v nich pořádek. Mnohokrát během vybalování jsem se pozastavil nad tím, kolik toho vlastně mám. Spolu s mojí ženou jsme našli věci, které jsme považovali za dávno ztracené, dostali se nám do rukou věci, které jsme nikdy ani nevybalili z krabice a úplně jsme na ně zapomněli. A společně s tím, jak se stěhují moje fyzické věci, se posouvám i já. Něco uvnitř mě je potřeba dát stranou, něco si zase připomenout. To hlavní je, udělat si v sobě pořádek. Až díky stěhování jsem si uvědomil, kolik zbytečných věcí jsem doma měl. Až díky stěhování jsem si uvědomil, kolik malicherných problémů mě trápilo… Byl totiž čas, udělat si v sobě pořádek. A stěhování mě k tomu donutilo.

Možná to je ten důvod, proč se lidé neradi stěhují - nutí je to udělat zásadní změnu, fyzicky před sebou vidí svoji minulost reprezentovanou kupou krabic se svýni věcmi. Moc dobře vím, že často nemám odvahu udělat si v sobě pořádek a prostě nechám věci být. Ve finále možná není špatné, že mě právě stěhování donutí, udělat tlustou čáru a začít znovu… Možná je i teď čas pro každého z nás, udělat si takové malé, mentální stěhování - probrat se kupou zaprášených krabic v naší mysli, roztřídit si je a posunout se dál…

 

Marek J.

Jsem kazatel se smyslem pro humor, optimista věřící v Boha. Miluji svojí manželku, LEGO, technologie, jednoduchost, ragby, chození včas a spoustu další poetických maličkostí, které vyplňují můj život. Rád přemýšlím a čas od času mi to i jde :). 

Populární příspěvky z tohoto blogu

COVID - jak se nezbláznit...

-
Obrázek
A je to zase tady. Rostoucí čísla nakažených a mrtvých, omezování ekonomiky a volného pohybu, život s rouškami. Je to zase tady a určitě bychom byli moc rádi, aby to zase tady nebylo, ale slovy Járy Cimrmana: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“ Nedávno jsem si opět uvědomil, jak moc se naše společnost změnila. Přijel jsem na skútru na benzínovou pumpu. Když jsem odcházel od stojanu, vzpomněl jsem si, že mám roušku schovanou v tašce. A tak jsem využil nákrčník, který jsem měl, vytáhl si ho přes nos a vešel jsem dovnitř. Podíval jsem se a pozdravil zaměstnankyni za kasou, která se na mě podívala, líně odpověděla a s nezájmem pokračovala v nějakém psaní. A já si uvědomil, že stojím sám na benzince, stojím před kasou s černými brýlemi a “šátkem” vytaženým přes nos a vůbec nic se neděje. Kdybych to samé udělal před rokem, myslím, že by prodavačka začala panikařit a zmáčkla rychle nějaké tlačítko pod pultem, které by ihned zal...
Další informace

Dvojí metr

-
Obrázek
„Víte, lidé mají tu trpělivost hledat v písku diamanty nebo perly v moři; ale aby hledali v lidech vzácné a podivné dary od pánaboha, aby nepřišly nazmar, to je ani nenapadne. A to je veliká chyba.“ - Karel Čapek Vždycky jsem se považoval za trpělivého člověka, zároveň jsem dobře věděl, že trpělivý nejsem. Zní to divně, ale nechte mě to vysvětlit. Někdy si přijdu, jako bych byl v určitém slova smyslu rozpolcený. Na jednu stranu dokážu mít s určitými lidmi nebo problémy velkou trpělivost, na druhé straně jsou však věci, kdy ani nevím, co trpělivost je a nejradši bych všechno hned. Z toho vyplývá, umím být trpělivý, protože zcela objektivně mám schopnost být trpělivý, ale někdy prostě nejsem, protože se mi nechce nebo se mi to zrovna nehodí. Věřím, že i mnozí z vás by se v něčem podobném dokázali poznat. Kontrast je krásně vidět i v jiných věcech. Nejsem zrovna z těch, kteří by nějak bazírovali na dokonalém úklidu. Myslím si, že jsem relativně pořádný, ale menší nepořádek mě jen tak nero...
Další informace

Malá věc může být často ta největší

-
Obrázek
Považují sám sebe za systematického člověka. Mám rád ve věcech řád - dobrá, možná někdy až příliš :). Současná doba mě o systémech hodně naučila. Jsou systémy, které naprosto přestaly fungovat, třeba dlouhodobé plánování. Dalo by se říct, že jsem vzdal plánování čehokoli, co se stane za víc jak týden. Věci se mění tak rychle, že prostě není možné pracovat jinak. Jedna věc v průběhu krátké doby může změnit datum třeba i 3x. Pro moji práci, kde je zvykem plánovat věci zpravidla na 3 měsíce dopředu, je to docela zajímavá výzva. Kdyby mi někdo před koronavirem řekl, že budu fungovat tak, že budu mít plán maximálně na týden dopředu, někdy i na mnohem méně, řekl bych mu, že je to blázen a že tak nejde pracovat. Realita však ukazuje, že to jde. Najednou se totiž zabývám jen tím důležitým, ostatní věci se prostě nějak udělají. Na druhou stranu se ukazují systémy, které mi prakticky zachránily život. Například rutinní věci, které dělám každý den. Třeba to, že otevírám Bibli a modlím ...
Další informace