Poslouchám Vánoce…
Většinou je pro mě sezení v kabinetu neustálým odpočítáváním minut, které vůbec neutíkají. Ale dnes je to jiné. Poslední školní den před Vánocemi. Z každé třídy se line jiná vánoční písnička, a přesto zní všechny stejně. Veselé cinkání a zvonění, melodie, které s sebou nesou radost a naději.
Sedím, poslouchám Vánoce, usmívám se a začíná mi být krásně. Ale tak nějak jinak krásně. Tak, jak mi bývá jen o Vánocích. Rozlívá se ve mně ten vánoční hřejivý pocit. Znáte ho? To očekávání klidu a myšlenky, že zase na chvíli budou lidé na stejné vlně. Pocit sounáležitosti. Že snad na chvíli zapomeneme na blázinec kolem nás, na to, že se možná s někým na něčem neshodneme, na naše starosti…
Vánoce vnímám intenzivně každý rok, ale rok 2020 bude ještě intenzivnější. Letos ve znamení neskutečného těšení se na celou rodinu, se kterou jsme se poslední dobou nevídali. To, že budeme moct být pár dní konečně zase všichni spolu, bezpečně, je pro mě ten nejkrásnější dárek. Přemýšlím o tom všem a cítím dojetí. Ten druh dojetí, který se občas přelévá až do zvláštního smutku. Mívám to tak, když ve mně něco hodně rezonuje. Melancholici pochopí. ☺Vím, že ne všichni budou moct být spolu tak, jak by chtěli. Myslím na všechny, kteří jsou nemocní a musí být izolovaní.
Asi všichni letos na vlastní kůži pociťují, že Vánoce nejsou o dárcích, ale o tom, být s lidmi, které máme rádi. I když letos budou někteří lidé „spolu“ asi trochu jinak…
Poslouchám písničku Půlnoční a uvědomuju si její text. Víc než kdy předtím. „Beránku náš, stůj při nás.“ Je to zároveň i mé přání vám. Kéž bychom všichni cítili, že na nic nejsme sami. Že je tu někdo, kdo při nás vždycky stojí. Ať už je tma, nebo světlo. Kéž bychom s tímto poselstvím vstupovali do nového roku.
Přeji vám všem krásné Vánoce ♥
Věřím, že navzdory tomu všemu, co je kolem nás, prožijeme krásný a požehnaný vánoční čas se svými nejbližšími. Pojďme společně věřit v naději, že se vše zase vrátí do normálu, nebo alespoň co nejblíže normálu a že rok 2021 bude rokem lepším ♥
Karolína H.
