Dvojí metr

„Víte, lidé mají tu trpělivost hledat v písku diamanty nebo perly v moři; ale aby hledali v lidech vzácné a podivné dary od pánaboha, aby nepřišly nazmar, to je ani nenapadne. A to je veliká chyba.“ - Karel Čapek

Vždycky jsem se považoval za trpělivého člověka, zároveň jsem dobře věděl, že trpělivý nejsem. Zní to divně, ale nechte mě to vysvětlit. Někdy si přijdu, jako bych byl v určitém slova smyslu rozpolcený. Na jednu stranu dokážu mít s určitými lidmi nebo problémy velkou trpělivost, na druhé straně jsou však věci, kdy ani nevím, co trpělivost je a nejradši bych všechno hned. Z toho vyplývá, umím být trpělivý, protože zcela objektivně mám schopnost být trpělivý, ale někdy prostě nejsem, protože se mi nechce nebo se mi to zrovna nehodí. Věřím, že i mnozí z vás by se v něčem podobném dokázali poznat. Kontrast je krásně vidět i v jiných věcech. Nejsem zrovna z těch, kteří by nějak bazírovali na dokonalém úklidu. Myslím si, že jsem relativně pořádný, ale menší nepořádek mě jen tak nerozhodí. Opovažte se, ale mít nepořádek na ploše svého počítače! Jakmile to uvidím, určitě si ode mě poslechnete poznámku ve stylu: „Plocha je na práci s aktuálními soubory, není to skládka odpadu!“ Zase taková dvojakost. Tenhle systém dvojího metru se ukazuje v různých oblastech mého života. Často mám tendenci svoje schopnosti přeceňovat a pak selhávat v maličkostech. Člověk konejší sám sebe, že kdyby bylo potřeba, určitě bych dokázal zabrat a udělat něco pořádného. Ale v realitě všedních dní to pak vypadá spíš tak, že sedím na gauči a zapínám už páté YouTube video v řadě.

Dochází mi, že dokážu mnoho času a svých dovedností věnovat relativně nedůležitým věcem, přičemž se utěšuji, že přece kdyby bylo něco důležité, určitě bych to udělal. Zase na sebe používám svůj dvojí metr. Možná je čas začít přemýšlet nad tím, co důležitého bych mohl dělat už teď.

„Ti, kteří mají trpělivost dělat prosté věci dokonale, osvojují si umění dělat nesnadné věci lehce.“ —  Friedrich Schiller

Marek J.

Jsem kazatel se smyslem pro humor, optimista věřící v Boha. Miluji svojí manželku, LEGO, technologie, jednoduchost, ragby, chození včas a spoustu další poetických maličkostí, které vyplňují můj život. Rád přemýšlím a čas od času mi to i jde :). 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Naděje se rodívá, když už nám nic nezbývá

Co jsem si uvědomil při stěhování?

Jen jedno je potřeba