Chvála rituálům ...
„Snažte se, aby rituály sloužily vám, a ne vy jim.“
Robert Fulghum
americký spisovatel, pastor a učitel
Vždy, když končí léto a já vím, že se ten rok v řece nebo v moři koupu naposled, vědomě se loučím. Je to takový osobní rituál. Lehnu si v řece na záda a dívám se na oblohu a vysoké stromy kolem. Loučím se s létem, s časem opálené kůže, s časem plavek a bezstarostnosti prázdnin, která na mě vždy dýchne, i když prázdniny už dávno nemám. Stejné to mám při poslední jízdě na lyžích, když vím, že se jaro blíží a že tohle je letos naposled. Postavím se na hoře na kopci, dívám se na sjezdovku pode mnou a dívám se na kopce a vrcholy hor všude kolem. Loučím se se zimou, tou hezkou, ke které patří sníh, mráz a ticho, které v krajině nastane. Loučím se se zimou, která v tu chvíli pomalu odchází a cítím v tom těšení na jaro. Tímto osobním rituálem loučení neříkám "sbohem", ale říkám spíše "nashledanou", říkám "ahoj zase za rok".
Rituály jsou něco, co v životě potřebujeme a co se postupně z moderního života vytrácí. Já ale teď nemluvím o rituálech společenských, firemních, náboženských nebo sportovních. Mluvím o těch osobních, které každý z nás má a někdy o nich třeba ani neví.
Nedávno jsem slyšel v jednom podcastu mluvit youtubera Kovyho. Zařadil si do svého života jeden rituál. Než každý večer usne, vybaví si několik věcí, které se ten den udály, a za které může být vděčný. Říká, že je to skvělé, protože si najednou uvědomil, kolik hezkého toho prožívá.
A mně přijde tahle myšlenka skvělá a je jedno, zda ji někdo nazývá rituálem, zvykem nebo modlitbou. Psychologové a psychoterapeutové se shodují na tom, že pocitu životní pohody velmi silně pomáhá pocit vděčnosti. Někdy má člověk večer pocit, že ten den byl nic moc a že jeho život je vlastně nic moc. Když se ale zamyslí, tak už jen to, že v tu chvíli leží v posteli s plným žaludkem, v hezky zařízeném bytě nebo domě, v zemi, která je svobodná a válku zná jen z televize, ho vede ke změně přemýšlení. Tohle zastavování se a "přemýšlení jinak" se dnes nazývá módním slovním spojením "změnit mindset" (doslova změnit nastavení mysli). Ať už to nazýváme jakkoliv, dává mi to smysl, protože s tím mám opravdu pozitivní zkušenost.
A tak doporučuji, abyste stejně jako my doma, před usnutím vyjmenovali nahlas nebo v duchu pět, nebo tři, nebo alespoň jednu věc, za kterou jste vděční. Možná vás toho nebude ze začátku napadat moc, ale postupně uvidíte důvod k vděčnosti i v maličkostech. A pokud mohu poradit ještě jeden svůj rituál, nedívejte se už večer před usnutím, ideálně několik hodin před usnutím na zprávy. Politika, zprávy o koronaviru a katastrofy u nás i ve světě na vás v klidu počkají do rána. Vám se bude lépe spát a budete šťastnější. Tak co říkáte? Zkusíte změnit svůj "mindset"? ;-)
Luďa K.
Jsem ajťák s duší poety, rodinný typ, který zahání samotu se ženou svého života a dvěma dětmi. Dostal jsem jedno tričko s výstižným nápisem: "Příliš mnoho nápadů, tak málo času." Baví mě knížky, filmy, muzika, kytara, příroda a toulání v ní, povídání s lidmi, cestování, lyže, motorky, jachtaření, technologie, ekonomika, teologie, historie ... :-)
