ZA SVĚTLEM

Když na jaře minulého roku zuřila v Británii první vlna koronavirové pandemie a tamní zdravotnický systém se potýkal s přetížením, blížil se kapitán Thomas Moore k jednomu opravdu velkému jubileu - svým stým narozeninám. Sté narozeniny už opravdu přitahují pozornost, ale v tomto případě nešlo jen o krátký článek do místních novin či televize se záběry oslavence. Thomas - veterán z druhé světové války se zařekl, že uspořádá charitativní sbírku na podporu britských zdravotníků. „To, co se teď děje, je velmi vážné a velmi rozsáhlé. Musíme ale také pamatovat na to, že se věci zlepší,“ řekl tehdy Moore. Naplánoval si tedy charitativní pochod po své zahradě: desetkrát denně ušel pětadvacetimetrovou vzdálenost z jednoho konce zahrady k druhému. Do svých stých narozenin ji přešel právě stokrát. Nešlo jen o ledajaký pochod – od úrazu se pohyboval jen s pomocí chodítka. Tohle už opravdu přitáhlo zájem lidí z blízkého okolí, potom médií, tím i lidí v celé Británii a nakonec i na celém světě. Na

Od dětství miluju lyžování. To nádherné spojení hor, čerstvého vzduchu, radosti z pohybu a rychlosti. K lyžování mě vedli rodiče, každoročně jsme jezdili na sokolskou chatu v Krkonoších a trávili na tenkrát ještě špatně upraveném svahu 8 hodin denně. Neexistoval rok, kdy bychom se na sjezdovky nedostali. K mému potěšení jsem potkala kluka, mého nynějšího manžela, který byl stejný nadšenec do lyží jako já a společně jsme si mohli užívat na zasněžených svazích. Teď lyžují se zápalem i naši dvě děti, úžasní parťáci do zimních sportů, které vyžene ze svahu až zavřený turniket lanovky. Od mých čtyř let zatím nebyl rok, který bych na lyžích nestála. Nebyla by to pro mě ta pravá zima. Záměrně píšu „zatím“. Silvestr jsme měli docela jasně naplánovaný. Jako každou zimu jsme si zamluvili dlouho dopředu chatu na horách blízko lyžařských areálů a těšili se, až děti na Vánoce rozbalí nové lyže a budeme moct vyrazit vstříc novým sjezdařským zážitkům. Bohužel člověk míní … a Covid mění. Poté, co jsem