To nejlepší na konec...
Když na jaře minulého roku zuřila v Británii první vlna koronavirové pandemie a tamní zdravotnický systém se potýkal s přetížením, blížil se kapitán Thomas Moore k jednomu opravdu velkému jubileu - svým stým narozeninám.
Sté narozeniny už opravdu přitahují pozornost, ale v tomto případě nešlo jen o krátký článek do místních novin či televize se záběry oslavence. Thomas - veterán z druhé světové války se zařekl, že uspořádá charitativní sbírku na podporu britských zdravotníků. „To, co se teď děje, je velmi vážné a velmi rozsáhlé. Musíme ale také pamatovat na to, že se věci zlepší,“ řekl tehdy Moore.
Naplánoval si tedy charitativní pochod po své zahradě: desetkrát denně ušel pětadvacetimetrovou vzdálenost z jednoho konce zahrady k druhému. Do svých stých narozenin ji přešel právě stokrát. Nešlo jen o ledajaký pochod – od úrazu se pohyboval jen s pomocí chodítka. Tohle už opravdu přitáhlo zájem lidí z blízkého okolí, potom médií, tím i lidí v celé Británii a nakonec i na celém světě.
Naplánoval si tedy charitativní pochod po své zahradě: desetkrát denně ušel pětadvacetimetrovou vzdálenost z jednoho konce zahrady k druhému. Do svých stých narozenin ji přešel právě stokrát. Nešlo jen o ledajaký pochod – od úrazu se pohyboval jen s pomocí chodítka. Tohle už opravdu přitáhlo zájem lidí z blízkého okolí, potom médií, tím i lidí v celé Británii a nakonec i na celém světě.
Na počátku akce si “Captain Tom” stanovil cíl 1000 liber (zhruba 29 tisíc korun), což později posunul na půl milionu. Celkem se mu podařilo pro systém veřejného zdravotnictví NHS zkoušený koronavirovou pandemií vybrat o mnoho více, a to 33 milionů liber, v přepočtu více než 974 milionů korun.
Jak se píše v novinách, “Iniciativa Thomase Moorea pomohla zlepšit pracovní podmínky pro zdravotníky, kteří díky ní dosáhli na různé potravinové balíčky, poradenství či terapeutickou pomoc. Část peněz šla i na nákup elektronických zařízení, díky nimž mohli pacienti s covidem-19 zůstat v kontaktu s rodinou, pokud je blízcí nemohli navštívit.”
Stoletý důchodce tak rozpoutal něco neuvěřitelného. V den jeho narozenin nad jeho bydlištěm prolétla královská letka a v místní škole pro něj nachystali sbírku více než 125 tisíc papírových blahopřání k jubileu od jeho příznivců. Dostalo se mu nejrůznějších poct, a k narozeninám mu přál britský premiér i královna Alžběta II. U posledních deseti délek jeho charitativního pochodu s chodítkem mu pak na jeho zahradě salutovali i příslušníci armády.
Tím to ale zdaleka nekončí.
V médiích mohli lidé sledovat, jak Thomas Moore společně se zpěvákem Michaelem Ballem nahrál předělávku písně You'll Never Walk Alone. Na konci dubna s písničkou stanul na vrcholu hudebního žebříčku TOP 100 britské BBC. Singl, který Moore a Ball nazpívali se sborem zdravotníků, byl v dubnu podle britského serveru Sky News nejprodávanějším singlem roku 2020 celkově a veterán se stal prvním stoletým umělcem, který takového úspěchu dosáhl. Výtěžek ze skladby putoval taktéž na podporu britských zdravotníků.
Moore nakonec napsal i autobiografii a pomohl zřídit nadaci.
A v červenci loňského roku ho britská panovnice Alžběta II. povýšila do rytířského stavu.
...
Tento týden jsem si přečetl zprávu: “Zemřel kapitán Thomas Moore. Válečný hrdina, který dojal svět, podlehl covidu” a ta zpráva mě rozesmutnila. V současném smutku a skepsi, kdy často nevidíme světlo na konci tunelu, jsem to vnímal jako určitou temnou symboliku. “Tak ho nakonec ta potvora taky dostala”, nadával jsem na virus a sdílel jsem se se svou ženou. Ta se na mě, plna vrozeného optimismu, podívala a řekla: “Ale to je přece úžasné, co se stalo!” a já nechápal, jak to myslí. Ale pak mi to díky ní došlo.
Došlo mi, že přes smutnou zprávu o úmrtí vzácného člověka nese tato událost mnoho pozitivního.
Došlo mi, že sir Thomas Moore prožil své poslední měsíce naprosto skvěle a naplněně.
Došlo mi, že není nikdy pozdě začít dělat dobré věci, i když to může na první pohled vypadat trochu bláznivě.
Došlo mi, že pomáhat může každý, stačí chtít a mít myšlenku. Nepotřebujete k tomu ani krásné a zdravé tělo.
Došlo mi, že lidé moc rádi pomáhají. Když vidí konkrétní příběh a smysl daru, dobro a touha pomáhat v nich vítězí.
A také mi došlo, že to nejlepší v našem životě, nás možná ještě čeká. Třeba až v posledním roce našeho života.
Sire Thomasi Moore, ze srdce děkujeme….
Jak se píše v novinách, “Iniciativa Thomase Moorea pomohla zlepšit pracovní podmínky pro zdravotníky, kteří díky ní dosáhli na různé potravinové balíčky, poradenství či terapeutickou pomoc. Část peněz šla i na nákup elektronických zařízení, díky nimž mohli pacienti s covidem-19 zůstat v kontaktu s rodinou, pokud je blízcí nemohli navštívit.”
Stoletý důchodce tak rozpoutal něco neuvěřitelného. V den jeho narozenin nad jeho bydlištěm prolétla královská letka a v místní škole pro něj nachystali sbírku více než 125 tisíc papírových blahopřání k jubileu od jeho příznivců. Dostalo se mu nejrůznějších poct, a k narozeninám mu přál britský premiér i královna Alžběta II. U posledních deseti délek jeho charitativního pochodu s chodítkem mu pak na jeho zahradě salutovali i příslušníci armády.
Tím to ale zdaleka nekončí.
V médiích mohli lidé sledovat, jak Thomas Moore společně se zpěvákem Michaelem Ballem nahrál předělávku písně You'll Never Walk Alone. Na konci dubna s písničkou stanul na vrcholu hudebního žebříčku TOP 100 britské BBC. Singl, který Moore a Ball nazpívali se sborem zdravotníků, byl v dubnu podle britského serveru Sky News nejprodávanějším singlem roku 2020 celkově a veterán se stal prvním stoletým umělcem, který takového úspěchu dosáhl. Výtěžek ze skladby putoval taktéž na podporu britských zdravotníků.
Moore nakonec napsal i autobiografii a pomohl zřídit nadaci.
A v červenci loňského roku ho britská panovnice Alžběta II. povýšila do rytířského stavu.
...
Tento týden jsem si přečetl zprávu: “Zemřel kapitán Thomas Moore. Válečný hrdina, který dojal svět, podlehl covidu” a ta zpráva mě rozesmutnila. V současném smutku a skepsi, kdy často nevidíme světlo na konci tunelu, jsem to vnímal jako určitou temnou symboliku. “Tak ho nakonec ta potvora taky dostala”, nadával jsem na virus a sdílel jsem se se svou ženou. Ta se na mě, plna vrozeného optimismu, podívala a řekla: “Ale to je přece úžasné, co se stalo!” a já nechápal, jak to myslí. Ale pak mi to díky ní došlo.
Došlo mi, že přes smutnou zprávu o úmrtí vzácného člověka nese tato událost mnoho pozitivního.
Došlo mi, že sir Thomas Moore prožil své poslední měsíce naprosto skvěle a naplněně.
Došlo mi, že není nikdy pozdě začít dělat dobré věci, i když to může na první pohled vypadat trochu bláznivě.
Došlo mi, že pomáhat může každý, stačí chtít a mít myšlenku. Nepotřebujete k tomu ani krásné a zdravé tělo.
Došlo mi, že lidé moc rádi pomáhají. Když vidí konkrétní příběh a smysl daru, dobro a touha pomáhat v nich vítězí.
A také mi došlo, že to nejlepší v našem životě, nás možná ještě čeká. Třeba až v posledním roce našeho života.
Sire Thomasi Moore, ze srdce děkujeme….
Luďa K.
