Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z srpen, 2020

Co jsem si uvědomil při stěhování?

Obrázek
Moje práce má své hezké i stinné stránky. Povětšinou by se daly shrnout do následující věty: „Moje práce je krásná práce, protože pracuji s lidmi. Moje práce je hrozná práce, protože pracuji s lidmi.“ S mojí prací je však spojena ještě jedna věc, o které nedokážu říct, jestli je dobrá nebo špatná. Kvůli svojí práci se musím stěhovat. Je mi 27 let a za svůj život bydlím už na 6. místě, v posledních 5 letech jsem se musel kvůli práci stěhovat 3x. V průměru se od svého narození stěhuji každého 4,5 roku. Znám mnoho lidí, pro které by tato jediná informace byla nepřekonatelnou překážkou, kvůli které by moji práci odmítli. Já sám, teď cca měsíc po posledním stěhování, bych vám asi řekl, že bych se do krabic zase nějakou dobu balit nechtěl. Ani nedokážu spočítat, kolikrát mi lidé v mém okolí během příprav posledního stěhování opakovali to otřepané úsloví: „To radši 2x vyhořet, než se stěhovat.“ Na druhou stranu, když se dívám zpět, stěhování nebylo vždycky tak hrozné. Díky stěho...

Chvála rituálům ...

Obrázek
 „Snažte se, aby rituály sloužily vám, a ne vy jim.“ Robert Fulghum americký spisovatel, pastor a učitel   Vždy, když končí léto a já vím, že se ten rok v řece nebo v moři koupu naposled, vědomě se loučím. Je to takový osobní rituál. Lehnu si v řece na záda a dívám se na oblohu a vysoké stromy kolem. Loučím se s létem, s časem opálené kůže, s časem plavek a bezstarostnosti prázdnin, která na mě vždy dýchne, i když prázdniny už dávno nemám. Stejné to mám při poslední jízdě na lyžích, když vím, že se jaro blíží a že tohle je letos naposled. Postavím se na hoře na kopci, dívám se na sjezdovku pode mnou a dívám se na kopce a vrcholy hor všude kolem. Loučím se se zimou, tou hezkou, ke které patří sníh, mráz a ticho, které v krajině nastane. Loučím se se zimou, která v tu chvíli pomalu odchází a cítím v tom těšení na jaro. Tímto osobním rituálem loučení neříkám "sbohem", ale říkám spíše "nashledanou", říkám "ahoj zase za rok". Rituály jsou něco, co v životě potř...

Sáhnout si na dno aneb zážitky z Railtour část 1.

Obrázek
Možná někteří znáte americkou televizní show Amazing race. Já tím byla posedlá a vždy si představovala, jak bych si tam asi vedla já, co bych dělala za úkoly, jaké země procestovala apod. No a takovou českou verzí je právě závod Railtour, který je pořádaný organizací Inriroad. Heslem je: přes hory, přes doly, na čas a za body. Je to závod týmů, které během pěti dní navštěvují předem vylosované checkpointy po celé České republice a získávají za to body. A jak už název trochu napovídá, jediným možným způsobem, jak se k těmto místům dostat je vlakem, nebo pěšky. Pravidla jsou pak ještě trochu složitější, koho by zajímalo více, může si počíst tady: https://www.railtour.cz/ S kamarádkou Biankou jsme se chtěly zúčastnit už spoustu let. Vždy do toho ale něco přišlo: buď nebyli další lidé do týmu, nebo bylo něco důležitějšího ve stejném termínu. Letos jsme se ale dali dohromady s Lotkou a Filipem - kamarády z tábora a fakt se přihlásili. Abyste měli nějakou představu, závod trval 5 dní a zúča...